Neumm

Odborný časopis o evropské medicíně

NOVINKY

Novinky v léčbě neplodnosti. Inositol v kombinaci s kyselinou listovou obnovují ovulaci a fertilitu. Přispívá suplementace vitaminů B6, B12 a hořčíku. (více)
CLOGIN - první vaginální výplach výplach s protizánětlivým účinkem na přírodní bázi byl uveden na trh v České republice. Poševní výplach CLOGIN ulevuje od svědění a pálení při vaginálních zánětech a mykózách díky obsahu přírodních látek (gel z Aloe vera, terpinen 4-ol) a kyseliny borité. (více)
Vaginální krém VITAgyn C s trojím účinkem v léčbě a prevenci bakteriálních vaginóz, byl uveden v České republice. Účinnost VITAgynu C v léčbě a prevenci opakovaných bakteriálních vaginóz byla ověřena v klinické studii v Itálii. (více)

O STRÁNKÁCH

Přečtěte si více o stránkách NEUMM a možnostech, které Vám nabízí.
Přečtěte si více o společnosti MedNews, s.r.o.

REKLAMA

 

SPŘÁTELENÉ PORTÁLY

MedNews
PharmNews

Časopis / Časopis NEUMM 2/2006 / Depresivní porucha a její léčba / TYPY DEPRESIVNÍCH PORUCH

TYPY DEPRESIVNÍCH PORUCH

Rekurentní depresivní porucha

Porucha je charakterizována opakovanými epizodami deprese bez samostatných epizod povznesené nálady a zvýšené aktivity. Jednotlivé epizody trvají zpravidla od 3 do 12 měsíců (průměrně kolem 6 měsíců) (Keller et al. 1992). I když uzdravení mezi epizodami bývá většinou úplné, může se u menší části pacientů rozvinout trvalá deprese (zvláště ve stáří). Jednotlivé epizody jakékoli tíže jsou často vyvolány stresovými životními událostmi.

Bipolární porucha

Bipolární porucha se objevuje asi u 10 % lidí trpících depresí. Prevalence v populaci je mezi 1 - 2,5%. U této poruchy se objevují jak epizody deprese, tak epizody mánie nebo povznesené nálady. V depresivní epizodě jsou přítomny příznaky depresivní poruchy, v manické fázi příznaky mánie. Někdy dochází ke zvratu v náladě náhle a velmi rychle (např. přes noc), ale častěji jsou přechody postupné. Během manické epizody má postižený nadnesenou náladu, většinou subjektivní pocit zvýšené výkonnosti, sníženou potřebu spánku, bývá mnohomluvný, lehkomyslný, může dělat ostudu. Mívá tendenci se chlubit, chce realizovat spousty povrchních nápadů, většinou však nic nedokončí, přechází z jedné aktivity na druhou. Rád utrácí peníze za nedůležité věci. Pokud mu někdo odporuje, snadno sklouzne do agresivity. Mánie zasahuje myšlení, rozhodování, chování a náladu způsobem, který vede k vážným problémům a někdy i ostudám. Může to být utrácení peněz, ukvapená pracovní a společenská rozhodnutí, sexuální dobrodružství apod.

Cyklotymie a dystymie

Jsou to relativně trvalé a obvykle kolísavé poruchy nálady, u nichž jednotlivé fáze jsou zřídka (pokud vůbec někdy) dostatečně vážné, aby mohly být popsány jako manické nebo i mírně depresivní fáze. Protože trvají nepřetržitě léta a někdy větší část dospělého života pacienta, přece jen mají za následek značnou subjektivní stísněnost a snížení schopností (MNK-10 1992). Výsledky studií rodin ukazují, že trvalé afektivní poruchy jsou geneticky příbuzné s poruchami nálady a navíc reagují na léčbu stejným způsobem.

Cyklotymie - je trvalá nestálost nálady zahrnující četná období mírné deprese a mírné elace. Tato nestálost se obvykle rozvíjí v rané dospělosti a má chronický průběh, i když občas může být nálada normální nebo stabilní nepřetržitě několik měsíců. Jedinec obvykle pozoruje, že výkyvy nálady nejsou ve vztahu k životním událostem.

Dystymie - chronická depresivní nálada, která nesplňuje kritéria pro mírnou periodickou depresivní poruchu. Příznaky dystymie však trvají většinou dlouhou dobu, často léta. Obvykle začíná pozvolně, plíživě. Před začátkem rozvoje jsou postižení často vystaveni většímu stresu nebo životní události. Kolísání mezi lehkou depresí a obdobím poměrně normální nálady je velmi variabilní. Většinu času se však cítí unaveni a depresivní. Všechno vyžaduje úsilí a z ničeho nemají radost. Dumají a stěžují si, špatně spí a cítí se nepřiměřeně, ale obvykle stačí na základní požadavky každodenního života. Porucha obvykle začíná v rané dospělosti a trvá nejméně několik roků, někdy celý život. Když začne později, je často následkem mírné depresivní fáze a souvisí se zármutkem a zřejmým stresem. Někdy lidé trpící dystymií zažijí také epizody velké depresivní poruchy. Pak mluvíme o dvojité depresi (double depression).

Tabulka 7: Diagnostická kritéria pro dystymii (MKN-10, 1992)

A Alespoň 2 roky trvalá nebo vracející se depresivní nálada, normální nálada trvá jen zřídka déle než několik týdnů.
B Epizody deprese nedosahují, nebo jen málokdy dosahují závažnosti mírné depresivní poruchy.
C V průběhu alespoň některého období deprese by měly být přítomny alespoň 3 z následujících příznaků:
  1. pokles energie nebo aktivity
  2. insomnie
  3. ztráta sebedůvěry nebo pocity nepřiměřenosti
  4. obtíže s koncentrací
  5. častá plačtivost
  6. ztráta zájmu o sexuální nebo jiné příjemné aktivity nebo ztráta potěšení z těchto aktivit
  7. pocit beznaděje nebo zoufalství
  8. pocit neschopnosti vyrovnat se s běžnou zodpovědností v každodenním životě
  9. pesimistický výhled do budoucna nebo dumání o minulosti
  10. sociální stažení
  11. menší hovornost

Poznámka: počátek časný – v dospívání nebo druhém decenniu začátek pozdní – po 30 roce většinou po afektivní epizodě

Smíšená úzkostně-depresivní porucha

při smíšené úzkostně-depresivní poruše se mísí příznaky úzkosti s příznaky deprese, nicméně ani příznaků deprese, ani příznaků úzkosti není tolik, aby zdůvodňovaly diagnózu depresivní poruchy či některé z úzkostných poruch. Bývá řazena mezi úzkostné poruchy (MKN-10 1996). Vzhledem k tomu, že příznaky deprese jsou méně hluboké než u depresivní poruchy a příznaky úzkosti méně výrazné než u úzkostných poruch, často bývá tato porucha okolím podceněna, bohužel někdy také odborníky.

Adaptační porucha s depresivní reakcí

Reaktivní deprese je přímým následkem akutního těžkého stresu nebo pokračujícího traumatu. Řadí se mezi mezi poruchy přizpůsobení (MKN-10 1996). Zátěžová událost nebo trvající nepříznivé okolnosti jsou vyvolávajícím faktorem; k poruše by nedošlo bez jeho působení. Reaktivní deprese začíná ihned (nebo do jednoho měsíce) po výskytu stresující události nebo životní změny. Nejčastěji navazuje na stresovou událost, která byla spojena ze ztrátou. Nejtypičtější ztrátou, na niž navazuje reaktivní deprese, je úmrtí blízkého člověka (partnera, dítěte, rodiče, dobrého přítele). Jako ztrátu však lidé prožívají i jiné události, při kterých ztrácejí vztah, práci, majetek, hodnotu, vzdávájí se určitých plánů, ideálů apod. Typickou ztrátou je rozchod, rozvod (ztráta snu o partnerském vztahu, ztráta očekávaného životního stylu, ztráta každodenní možnosti být s dětmi), nemožnost otěhotnět, ztráta zaměstnání, ztráta svobody po narození dítěte, ztráta náplně po odchodu dítěte z domu, zjištění nevěry partnera apod. Zármutek je běžnou reakcí na ztrátu. Zármutek může být spojen s celou řadou různých psychologických prožitků, individuálně se lišící jak samotnou reakcí, tak délkou trvání. Mezi typické zármutkové reakce patří:

  • Odmítání uvěřit: Bývá první reakcí na šok z náhlé ztráty, projevuje se strnulostí a odmítáním věřit zprávě. Jde vesměs o krátkodobou reakci, která může pokračovat některou z následujících...
  • Zaujatost: Touha a truchlení po tom, koho člověk ztratil, naplňuje mysl, těžko se od ní odpoutává, ...
  • Popření: Postižený se chová, jako by se nic nestalo (například uklízí pokoj zemřelého dítěte), jako by ke ztrátě nedošlo.
  • Hněv: Intenzivní emoce, která by se dala vyjádřit tvrzeními jako: „Proč to potkalo právě mě? To není fér!“
  • Pocity viny: („Kdybych jen udělal to a to, dopadlo by to jinak!“) se objevují zpravidla během 4 a 6 týdnů.
  • Přijetí ztráty: kontinuální prožívání zármutku, stesku a lítosti.
  • Deprese: postupně slábne, i když občas má postižený obavy, že už nikdy neskončí. Výročí, která ztrátu připomínají, vedou zpravidla ke zhoršení nálady, rovněž všechny události, činnosti a věci, připomínající ztracenou osobu. Obvykle deprese ze zármutku po úmrtí blízké osoby trvá kolem 13 měsíců. Pak se pozvolna vrací normální fungování. V druhém roce se většinou postižení cítí mnohem lépe.
  • Pro zármutek je velmi důležité, aby postižený mohl co nejdříve mluvit o ztrátě s člověkem nebo lidmi, kteří ho vyslechnou a podpoří.

    Krátká rekurentní depresivní porucha

    Další kategorií depresivních poruch je krátká depresivní porucha. Bývá relativně vzácná a často ujde pozornosti odborníků. U této poruchy se depresivní epizody trvající typicky 2-3 dny objevují alespoň jedenkrát za měsíc. Přitom nejde o epizody typicky vázané na menstruační cyklus. Deprese přichází většinou náhle, objeví se ráno po probuzení a je často velmi hluboká, objevují se sebevražedné myšlenky. Postižený člověk často není schopen vstát z postele, jít do práce. Cítí se jako ochromený. Podléhá silným sebevýčitkám, je zesláblý, unavený a vyčerpaný. Obvykle po 3 dnech polehávání se probudí zase s normální náladou. Tyto epizody nemívají pravidelný rytmus, takže je nelze, jak je tomu u premenstruální depresivní poruchy, předvídat. Takto postižení pacienti bohužel nereagují na antidepresiva dostatečně. Více se uplatnily blokátory kalciového kanálu, antikonvulziva a antipsychotika. Postižní pacienti často začnou „samoléčbu“ alkoholem, který jim sice na krátkou dobu uleví z trýzně, ale následně zpravidla zesiluje sebevražedné tendence a pocity zoufalství.

    Depresivní porucha v šestinedělí

    I když se to málo ví, v poporodním období se velmi často objevuje zhoršená nálada. 50-75% žen prožívá 3.-4. den po porodu krátkou epizodu zhoršené nálady projevující se typicky podrážděností, kolísáním nálady a epizodami pláče. Kolísání nálady je charakterizováno stavy euforie, které se střídají s úzkostí, smutkem, napětím nebo podrážděností. Některé ženy říkají, že se cítí zmatené, ale objektivně to patrné není. V anglosaských zemích mluví o „maternity blues“. Tato krátkodobá změna v náladě je způsobena prudkým poklesem estrogenů a progesteronů. V zásadě se projevuje jako neškodná a spontánně odeznívá. Nejčastější bývá u prvorodiček. Častěji se objevuje u žen, jež před těhotenstvím trpěly premenstruální tenzi.

    Déletrvající zhoršení nálady různého stupně a trvání postihuje 10 – 15 % žen po porodu. Obvykle se poporodní deprese objevuje za 2 týdny po porodu, ale může se objevit až do půl roku poté. Projevuje se hlavně nadměrnou únavou až vyčerpaností, podrážděností, sebevýčitkami, úzkostí, pocity nejistoty a strachu, někdy se dostaví fobické příznaky. Smutná nálada bývá zpočátku v pozadí obrazu, ovšem postupně se může rozvíjet do deprese různé hloubky. Schopnost postarat se o dítě značně klesá. Postižená maminka se odsuzuje za to, že necítí nic k dítěti, je přesvědčena, že jako matka selhala, obává se, že ji partner opustí a zanechá s dítětem samotnou, začíná se vyhýbat kontaktu s okolím, uzavírat v bytě, ztrácí potěšení z věcí, které ji dříve bavily. Obvykle ztrácí také chuť k jídlu a trpí úpornou nespavostí, často bezdůvodně pláče. Většinou zůstává deprese na mírné nebo středně hluboké depresi. Důležité je zastavit kojení a nasadit antidepresivní léčbu. Velmi důležitá je pomoc okolí, matky nebo partnera, kteří pomohou s dítětem a starostí o domácnost. Jen výjimečně se stav může prohloubit až do psychotické deprese, kdy novorodička ztrácí kontakt s realitou a nabývá přesvědčení, že dítě je podvrženo, ďáblovo apod. Pak je nutná urgentní hospitalizace, jinak jsou jak novorodička, tak dítě v riziku ohrožení života.

    Deprese spojené se somatickými poruchami

    Deprese může být také spojena se souběžným tělesným onemocněním. To platí zejména pro starší lidi. Deprese může navazovat na ischemickou chorobu srdeční, vysoký krevní tlak, mozkovou příhodu, Parkinsonovou chorobu, cukrovku, revmatická onemocnění, sníženou činnost štítné žlázy, na některá autoimunitní onemocnění, jako je lupus erythematosus apod. Je důležité kvůli prevenci deprese nezanedbat tělesné onemocnění. Deprese může také zhoršovat průběh těchto onemocnění. Může být také důsledkem užívání některých léků, alkoholu nebo drog.

    Deprese ve vyšším věku

    Přestože se deprese v pozdím věku objevuje často, bývá zpravidla přehlédnuta, protože je maskovaná tělesnými příznaky nebo navazuje na zjevnou tělesnou nemoc.Odhady prevalence depresivní poruchy u starších osob kolísají od 2% do 4%. Deprese pozdního věku probíhá podobně a s týmiž příznaky jako u mladších nemocných.Deprese však zvyšuje úmrtnost na tělesná onemocnění. Ohroženy jsou zejména ženy, především ovdovělé, a lidé, kteří žijí v pečovatelských zařízeních. Nejčastějšími stresujícími faktory, na něž deprese navazuje, jsou ztráty (partnera, přátel, stálého kontaktu s potomky, tělesného zdraví, kariéry, někdy soběstačnosti), konflikty ve vztazích (s nemocným partnerem, s potomky, s okolím), učení se nové roli v životě (odchod do důchodu, změna prostředí, pečovatelské zařízení) a sociální izolace. Dále se u starších lidí deprese často objevuje souběžně s tělesným onemocněním. Vede k tomu, že tělesné onemocnění se hůře léčí a po léčení vázne rehabilitace. Naštěstí moderní léčba deprese bývá ve starším věku snad ještě účinnější než ve středním. Antidepresivum však musí lékař velmi pečlivě vybírat s ohledem na možná tělesná onemocnění. Potřebná je však psychoterapie. U smutku pomáhá zeslabit proces smutnění po milované osobě a hledat nové smysluplné aktivity a vztahy, které mohou postupně alespoň částečně nahradit ztrátu. Při změnách v rolích pomáhá terapeut při hledání nové role v životě. Depresivní se učí zacházet se změnou, smířit se ztrátou staré role a hledat pozitiva i negativa na roli nové. Kromě porozumění situaci je v psychoterapii důležitá i dlouhodobá lidská podpora. Kromě terapeuta tu může velmi pomoci rodina, když nalezne pro starého člověka smysluplné místo ve svém fungování. Velmi důležité je však také vytváření podpůrných skupin (např. při klubech důchodců), učení se novému (univerzity třetího věku), aby se vytvářely nové podněty a zabránilo izolaci.

    Sezónní afektivní porucha

    U některých lidí se objevují depresivní nálady s úbytkem energie, zhoršením výkonnosti a nadměrnou únavností pravidelně každý rok v podzimních a zimních měsících (Praško 1990). Tyto sezónní poruchy nálady nebo "zimní deprese" bývají často spojeny s nadměrnou chutí na uhlohydráty, s přibíráním na váze a s nadměrnou spavostí. Začátek potíží nastává nejčastěji na počátku zimy a vymizí obvykle na jaře. Sezónní afektivní porucha se velmi účinně léčí fototerapií - aplikací jasného intenzivního světla (více než 2000 luxů) v ranních hodinách.

      Zpět

    HLEDÁNÍ

    REKLAMA